Druhý díl upířích hororů
navazuje na děj přímo tam, kde první díl Madame Okta skončil.
Darren se zžívá se světem upíra a moc se mu to nelíbí ačkoliv se mu pan Hroozley začně po dlouhé době zamlouvat.
Oba dva zůstávají v Circo Monstruoso a pomáhají s vystoupením. Darren se spřátelí s hadím chlapcem Evrou.
Ti při chytání jídla pro Lidičky (malí mužíci s modrými hábaty cestující s Circo Monstruoso), narazí na chlapce, který se chce později k Cirkusu přidat.
Seznámí se také s Ervém, který je pozdější příčinou chlapcovi smrti. Vypustil Vlčího muže...
Darren odmítá pít lidskou krev, ale aby v sobě zachoval vzpomínky kamaráda, poprvé se napije...
Darren se zžívá se světem upíra a moc se mu to nelíbí ačkoliv se mu pan Hroozley začně po dlouhé době zamlouvat.
Oba dva zůstávají v Circo Monstruoso a pomáhají s vystoupením. Darren se spřátelí s hadím chlapcem Evrou.
Ti při chytání jídla pro Lidičky (malí mužíci s modrými hábaty cestující s Circo Monstruoso), narazí na chlapce, který se chce později k Cirkusu přidat.
Seznámí se také s Ervém, který je pozdější příčinou chlapcovi smrti. Vypustil Vlčího muže...
Darren odmítá pít lidskou krev, ale aby v sobě zachoval vzpomínky kamaráda, poprvé se napije...
Já vím, další zubaté potvory,
ale nesuďte mě. Po tom, co jsem se dostala přes chvilkové pobláznění Twilightem,
už je tolik nežeru (dokonce už ani vlkodlaky…více méně). Ale když už jsem měla
přečtený díl, tak nemůžu nechat zbytek série netknutý. Navíc je kniha krátká a
celkem dobře se četla.
Taky vám připadá, že v anotaci
vyspoilerovali celý příběh od začátku do konce? Mně teda rozhodně.
Sice jsem v tomto díle
nepostřehla kolik je Darrenovi let (a jestli to bylo v minulém, tak už si
to nepamatuji), ale hlavní důvod proč se přidají znovu k Circo Monstruoso je, že si chce Darren najít nějakého kamaráda. Jako vážně?
Sice chápu, že se vzdal svého lidského života právě kvůli nejlepšímu
kamarádovi, ale je tohle to jediné po čem touží, když se stal upírem? Možná se jím
stal a moc nepřemýšlel o tom, co to obnáší, protože byl zoufalý z toho, že
nese vinu na tom, že jeho kamarád umírá. Ale přece jenom musel něco vědět.
Upíří život je vždycky (nebo většinou) a on si najednou stěžuje, že chce
kamaráda. A k tomu ještě obviňuje pana Hrozleyho, když si on sám vybral
stát se upírem. Sice je pravda, že ten ho tak trochu vydíral ze začátku, ale
kdyby mu neukradl Madame Oktu, tak se mu nic nestane. Darren mi občas připadal
jako rozmazlený fracek, který dává vinu všem kolem, místo aby se podíval na
sebe. Ale je pravda, že takových lidí je hodně i ve skutečném životě.
Kniha rychle ubíhala, ale
občas mi připadalo, že se tam nic neděje. Na rozdíl od prvního dílu, kde Darren
řešil, co má udělat, aby zachránil kamaráda, tak se v tomhle nestalo nic
zásadního. Možná až na to, že poznal, že snažit se být normální a mít lidské kamarády se vždy nevyplácí.
Našlo se dokonce pár scén, u
kterých jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo kroutit hlavou. Například:
Vlčí muž mu rozerval břicho a snědl
spoustu vnitřností. Když jsem ale k němu dorazil, kupodivu byl ještě
naživu. Víčka mu pocukávala, přerývavě oddechoval.
„Jsi v pořádku?“
Abych to upřesnila, tak
Darren ke kamarádovi dorazil až po několika minutách (ne sekundách, jestli by i
tak byla nějaká naděje, že by někdo ještě žil). Nakonec jsem to tedy přešla jen
s tím, že každý autor má svůj příběh a vlastní styl, jak se zbavit postav
v příběhu.
A to byla věc, která se mi
líbila. Stejně jako Stephen King má vlastní způsob psaní hororů, Shan má zase
vlastní styl pro fantasy horory. V příběhu nejde o zachraňování světa nebo
boji proti vyšším silám, ale spíš o zachránění sám sebe. Rozhodnutí hlavního
hrdiny neovlivní celý svět nebo národ, jak to bývá u většiny knížek, ale pouze
jeho vlastní cestu do budoucnosti.
I když budu asi jediná, tak
musím říct, že se mi více zamlouval první díl. To však neznamená, že nedočtu
zbytek série.
Žádné komentáře:
Okomentovat