Nacházíme se v dystopickém Chicagu, kde je společnost rozdělena do pěti frakcí. Každá frakce se zaměřuje na jednu ctnost – Candor na upřímnost, Abnegation na obětavost, Dauntless na statečnost, Amity na mírumilovnost a Euridite na moudrost. Každý rok v předem určený den si všichni šestnáctiletí musí vybrat, které ze zmíněných ctností zasvětí zbytek svého života. Pro Beatrice tato volba znamená rozhodnutí mezi životem s rodinou a tím, čím je doopravdy. A to, co si vybere, nakonec překvapí i ji samotnou.
Během výcviku, který probíhá ve velmi konkurenčním duchu, si Beatrice zvolí nové jméno (Tris) a snaží se v novém prostředí najít místo, kam patří. A také si nějak utřídit své pocity vůči jednomu na jednu stranu fascinujícímu, ale na druhou stranu velmi nebezpečnému chlapci. Do toho všeho ji tíží jedno velmi zásadní tajemství, které (jak se později ukáže) může zachránit život všem, které miluje... ale také ji zničit.
Obsahuje spoilery!!!
Po tom, co jsem se podívala na film, který se objevil v kinech
na začátku tohoto měsíce, jsem si řekla, že bych si knihu mohla přečíst znovu.
Teď když jsem znala příběh, se mi povedlo začíst i na začátku,
který mě při prvním čtení příliš nenadchl. Taky jsem si všímala více detailů
než minule (ale to je tak vždycky, když něco čtete podruhé). Vlastně ani nevím,
co mě přesně přimělo přečíst si ji znovu, protože kniha je dobrá, ale není až
tak dobrá. Nejsem z toho tak paf jako ostatní protože já si celkově nejsem
úplně jistá těmito apokalyptickými knihami. Teda ne, že bych takové knihy
neměla ráda, ale nějak jsem se nemohla zbavit dojmu, že je příběh podobný sérii
Hunger games (které se mi mimochodem taky tolik nelíbila, jako ostatním). S tím
rozdílem, že tady se lidé do frakcí rozdělovali dobrovolně, ale se stejným
prvkem, že se jedna skupina snaží získat vládu nad ostatními. Avšak Povstalecká
trilogie je přece jenom lepší.
Trošku mě mrzí, že autorka více nepopsala život ve frakcích
nebo jednotlivé fáze zkoušky před přijetím do frakce Neohrožených. Myslím, že v první
fázi Tris bojovala třikrát a z toho jednou prohrála, ale jedna výhra se
nedá počítat, protože jak sama autorka napsala, ta jedna holka byla z nich
nejslabší. A u té druhé, když vyhrála nad Molly, byla poháněná vztekem a ten ji
dal značnou výhodu (nebo možná ne, ale Molly se nakonec mezi Neohrožené stejně
nedostala, takže zas tak silná být nemohla). A po těchto dvou výhrách, u
kterých si nejsem jistá, jestli je můžu počítat, se chovala, jako by všechno
uměla, jako by mohla přeprat všechny. Taky jsem se nedočkala zápasů mezi ní a
Christinou nebo Willem. Docela mě mrzí, že autorka se více nezaměřila na jejich
trénink, protože mě zajímalo, jak to probíhá a taky jsem chtěla sledovat
Trisinu změnu a její schopnosti se bránit. A taky mi přišlo docela důležité,
jak moc je pro ni změna frakce složitá. Jasně, kdyby tam nechtěla, tak tam
nejde, ale přece jenom u Odevzdaných nikdy necvičila, možná dokonce ani
neběžela. A kromě pár natažených svalů si při trénincích na nic nestěžovala (myslím,
že když cvičíte poprvé v životě, ještě k tomu takhle jako Tris, a
učíte se něco nového, bude to mít mnohem větší následky než jen pár natažených
svalů).
Přesto doufám, že budu mít možnost si přečíst třetí díl.
Hodnocení po prvním čtení najdete ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat