středa 14. května 2014

Percy Jackson - Zloděj blesku: Rick Riordan

Bohové z Olympu se bouří! 
Dvanáctiletého kluka Percyho Jacksona čeká vyhazov ze školy a další trampoty na sebe nenechávají dlouho čekat. 
Najednou kolem něj začínají ožívat bytosti ze starých řeckých bájí. Z učitelky matematiky je rázem krvelačná příšera, z Percyho kamaráda se vyklube satyr a jeho otec je jedním z olympských bohů. 
Většina z nich má na Percyho spadeno, podezírají ho z krádeže blesku - mocné zbraně nejvyššího boha Dia. Percy a jeho přátelé mají jen 10 dní na to, aby blesk našli a vrátili, uklidnili náladu na Olympu a zabránili osudné válce bohů. 
K úspěchu výpravy ale nestačí jenom chytit pravého zloděje...



Obsahuje spoilery!!!
I když je tohle příběh spíše pro mladší čtenáře, musím říct, že se mi líbil. Protože stejně jako třeba v knize Stín noci od Deborah Harkness, kde autorka pracuje s minulostí za skutečných panovníků. Nejen, že je to skvělá fantasy, ale dokonce se při tom čtenář něco naučí. Stejné je to i u téhle série, a protože je Starověké Řecko a řecká mytologie moje oblíbené část historie, jsem ráda, že se někdo zaměřil konkrétně na toto téma.
Většina fantasy je napsána jako úplně vymyšlený příběh, což je dobře, ale přece jenom mám někdy radši, když kniha souvisí se skutečným životem (ať už minulostí, přítomností nebo budoucností). Třeba když jsou dnešní problémy a záležitosti metaforicky převedené do příběhu, nebo popisují určitou část historie v moderní době. Proto si myslím, že je tato série tolik oblíbená, protože to celé není jen vymyšlený příběh. I když nějak se mi nelíbilo, že se bohové přestěhovali do Ameriky. Jasně, autorovi se nejlépe píše o tom, co zná, ale bohové řecké mytologie, prostě patří do Řecka.

Percyho činy odpovídají jeho věku, což je sice dobře, ale přece jenom mě to nutilo nezapomínat, že je tato kniha spíš taková pohádka. Ale to by se dalo říct o hodně dnešních fantasy, které se vydávají za romány.
Zvláštní na této knize bylo, že Percy jakoby příběh vyprávěl, dopředu věděl co se stane a občas v myšlenkách prohlásil něco jako „Kéž bych v té době věděl…“, a sám promlouval ke čtenářům.
Ze začátku mi připadalo, že názvy kapitol jsou moc dlouhé a někdy odhalují, co vlastně stane. Ale brzy jsem pochopila, že většinou mají úplně jiný význam, než jaký jsem si představovala. Kniha se četla moc dobře a v každé kapitole jsem se dozvěděla něco nového. A na některých místech jsem se i pobavila.

Grover zamumlal: „No, Percy, co jsme dneska zjistili?“
„Že trojhlaví psi mají radši červené gumové míčky než klacky?
„Ne,“ opravil mě. „Zjistili jsme, že tvoje plány jsou úplně, úplně na houdby.“
-str. 320

Čivava chrlící oheň, postele na míru, sběratelka soch, v přímém přenosu na Olympu, Kerber s  míčkem a souboj na blízku s brokovnicemi prostě neměli chybu. Střety s nestvůrami byly nečekané a na těch nejméně pravděpodobných místech, ale bez jednotlivých událostí by to nebylo ono. Jenom mi připadalo trošku divné když si Percy kvůli Dia nemohl obléct Lukovy boty, ale mohl z několika seti metrů nad zemí skočit z Oblouku do vody, tam přece byl taky ve vzduchu a dokonce ani sám Zeus se nad tím potom nezastavil.
Avšak samotní bohové už nebyli tak sympatičtí jako hrdinové. Dionýsos byl ředitelem tábora a to, že tam byl za trest mu moc neprospívalo. Áres byl nafoukanější než by se dalo u boha očekávat. Zeus chtěl kvůli podezření vyhlásit válku a Poseidon se k Percymu přihlásil jen proto, že potřeboval pomoct. Tohle bych mu já neodpustila a už vůbec bych mu s ničím nepomohla. Já jsem hrozně tvrdohlavý člověk a přesvědčit mě k něčemu, co nechci, je více méně nemožné. A když mě něco naštve, tak se mě to drží docela dlouho. Takže kdybych já byla v příběhu, myslím, že by celá západní civilizace byla zničena válkou.
Jediný bůh, u kterého bylo jeho chování oprávněné byl Hádes. Chtěl potrestat toho, u koho byl přesvědčený, že je zloděj.
Už se těším na další díly.


Hodnocení: 4/5



Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Žádné komentáře:

Okomentovat