pátek 2. května 2014

Playing for keeps: Emma Hart

Aston Banks se nikdy nechtěl zaplést do vztahu s Megan Harperovou – ani té osudné noci. Od dětství ho pronásledují děsivé vzpomínky, se kterými není schopen se vypořádat. Ví, že právě ona by dokázala během chvíle prorazit ochrannou zeď, kterou kolem sebe postavil, aniž by si to uvědomil.
Braden, Meganin dlouholetý přítel z dětství, nad ní drží ochrannou ruku, a ona ho rozhodně neměla v plánu zklamat tím, že si něco začne s Astonem. Když však pozná, že Aston není jen typický frajírek, jakým se zpočátku jevil, už není cesty zpět…
Astonovo dětství bylo horší než si vůbec Megan uměla představit. Její láska je ale mnohem silnější než démoni, kteří ho dennodenně pronásledují. Ani Aston se už dál nedokáže lásce bránit, ale právě díky ní se může svým démonům postavit a porazit je. Konečně má šanci poprat se s tím, co je ukryto hluboko v jeho nitru… s tím, čemu už nikdy nechtěl čelit… s tím, čemu se tak dlouho vyhýbal. S tím vším se ale musí vypořádat tak, aniž by Braden něco zjistil…
Uchovat jejich vztah v tajnosti nemohlo být nikdy těžší…






U těchto knížek se mi líbí, že autorka neztrácí čas s zbytečnými monology, nudným rozjezdem nebo každodenními věcmi, které jsou jasné i bez toho, aby byly detailně popsané od začátku do konce. Kelley do toho prostě skočí hlavou napřed a už od první kapitoly je jasné, o čem kniha je. A to se mi líbí, protože číst fantasy, sci-fi, romantický nebo jakýkoliv jiný příběh, kde si hlavní hrdinka rve vlasy nudou a čtenář se za první polovinu knihy nedozví, o čem vlastně čte, mě opravdu nebaví.

První díl se mi opravdu dobře četl a já byla zvědavá, co mi přinese druhý, ale trochu jsem se toho bála. Protože pokračování příběhu Maddie a Bradena by se mohlo snadno změnit v jedno velké klišé, ale po přečtení anotace jsem zjistila, že tento příběh vlastně vůbec nebude patřit jim, za což jsem byla vděčná.
A nakonec musím uznat, že se mi tento díl opravdu líbil víc než ten předchozí. Celý první díl vznikne na základě sázky a hry, ale tenhle vznikne díky lásky. Sice to zní ohraně, protože takových příběhů není zrovna málo a my si nikdy nemůžeme stěžovat, že nám chybí romantické příběhy, ale tahle série je přece jenom něčím jiná. Bradenova vlastnost chránit Meggy  byla hrozně roztomilá. I když vlastně tenhle ochranitelský pud mohl za to, že se tohle všechno stalo. Ale to je dobré, ne? Vždyť příběh byl stvořen na základě této vlastnosti.
Během příběhu jsem poznávala jak Meganinu sílu a odvahu, tak Astonovu přetvářku mezi lidmi. Ať jsem ze začátku chtěla jakkoliv Astona nenávidět, během poznávání jeho dětství to prostě nešlo si udržet. Jak bych mohla, vždyť autorka příběh napsala tak, aby ho čtenáři poznali společně s Megan. A tenhle příběh prostě nešlo neprožívat ho společně s ní.
Stejně jako v první knize této série i tady se kapitoly střídaly za Astona i Megan, takže jsme ze začátku o Astonově životě věděli o trochu víc než ona. Poznali jsme člověka, který ho vychovával od jeho šesti let, a kterého jsem si hned oblíbila. Ne jen protože, překonal ne jednu ztrátu v životě, ale protože si i přesto zachoval smysl pro humor.

“Be nice, old man, or I’ll hide the walking stick.”
“Hide the walking stick and I’ll kick your ass with it!” Gramps threatens. “Not the first time, and I’m sure it won’t be the last!”

Moje oblíbenost u páru tohoto příběhu vydržela až do konce a měla jsem radši Meggy a Astona než Maddie a Bradena. Aston se pomocí holek zbavoval citů a strachu z toho, k čemu byl svou matkou předurčen. Ale Braden byl na začátku prostě jen nehorázný parchant, protože ho to byvilo.

Ale to je jenom malý detail, celkově je to moc dobrá série a třeba se k ní jednou vrátím.

Žádné komentáře:

Okomentovat