Na jedné londýnské škole si
mezi sebou žáci začnou předávat podivné balíčky, jeden se nakonec dostane i ke
zvědavému Nickovi. V balíčku je DVD s počítačovou hrou. Hrou napínavou, a
hlavně velmi inteligentní. Proč o ní ale nikdo nesmí mluvit a hráči musí dodržovat
přísná pravidla? Na druhou stranu jim hra dokáže splnit i ta nejtajnější přání.
Pokud neposlouchají nebo se znelíbí poslovi se žlutýma očima, čeká je trest.
Jak je ale možné, že hra o každém všechno ví a neuděluje hráčům úkoly jen ve
hře, ale i v realitě? Co hra vlastně chce? A jak ji může Nick zastavit?
Nickův kamarád se znenadání
začne vyhýbat společnému sportu i jakémukoliv rozhovoru s ním. Brzy zjišťuje,
že Colin nemá nic proti němu, tedy kromě toho, že Nick není zasvěcený do tajemství,
které teď putuje ve škole a nikdo mu nesmí nic říct. Po tom, co uvidí balíčky u
spolužáků, kteří se s nimi za každou cenu snaží být nenápadní, si nepřeje
nic jiného než taky jeden dostat. Brzy přestává mít čas na všechno kolem. Ale
to je pro něj jen malá cena za to, co ho čeká když zapne počítač. Úkoly v skutečném
životě pokládá za obohacení hry a rituál, jak pokročit v úrovních. Nebo
alespoň do té doby, než ho posel pošle přímo proti člověku, který veřejně
prohlašuje, jak je hra nebezpečná.
Tahle kniha mě překvapila,
protože ji nikdo kolem nezná, tudíž mi ji nikdo nedoporučil Nevěděla jsem, co
mám čekat, kromě toho, co napovídá anotace. Nemá s fantasy nic společného
(nebo skoro nic), je to spíš taková detektivka. Dokázala vtáhnout do děje a
měla tu výhodu, že se v ní odehrávaly dva příběhy – reálný život a virtuální
hra. Autorka si do toho druhého mohla vymyslet téměř cokoliv, aby zaujal a
líbil se, ale teď po přečtení, si nějak nedokážu představit, že by na DVD bylo
něco jiného.
Zřetelně jsem zpozorovala
změnu Nickova chování, jak se postupně vžil do role své herní postavy a později
jsem mohla vidět, že ostatní už skoro nerozpoznají realitu od hry. Upřímně mám
ráda počítačové hry, ale je dobré vědět, že je nemám mít moc ráda (ještě by mi nezbyl čas na čtení).
Jenom mě udivovalo, že hra
dokázala vyvolat závislost u všech, kdo ji začali hrát. Hodně lidí přece na
takovéto věci vůbec není a ani splněná přání by je neměla přimět k opaku. Ale
co, já nejsem zrovna jedna z těch, která rozumí chování lidí. A dokonce,
že sami hráči nedokázali poznat, že je hra nebezpečná, vždyť to prostě museli vidět
na úkolech, které dostali. A nemůžu uvěřit, že by Nick svůj poslední
rituál vážně zopakoval, kdyby se mohl do virtuálního světa vrátit.
„Kdo jsi?“
„Jsem mrtvý.“
-str. 28
V knize se objevilo moc
hezké rozuzlení, i když mi na tom nepřišlo nic moc zvláštního. Nebo aspoň na
tom, jak si hra získávala informace, tak nějak se to dalo očekávat. I to, proč
se to všechno dělo jsem věděla už od úkolu s fotkami. Ale opravdu si umím
představit, že by se něco takového opravdu stalo (nějakému počítačovému
géniovi).
Hodnocení: 3/5
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat