Vítejte zpátky v Táboře
polokrevných! Volné pokračování napínavé dobrodružné série Percy Jackson právě
začíná! Do Tábora polokrevných přicházejí noví hrdinové Jason, Piper a Leo. Ale
než se stačí pořádně rozkoukat, čeká je nebezpečná výprava, vedená záhadným
proroctvím. A podaří se při tom všem vypátrat i Percyho Jacksona, ztraceného
hrdinu? Není tak zlé probudit se v autobuse cestou na školní exkurzi mezi svou
dívkou a nejlepším kamarádem.
V této knize se pravidelně střídají kapitoly Jasona,
Piper a Lea. Každý z nich má svou vlastní minulost, své tajemství a
povahu. Musím říct, že dřív než jsem knihu začala číst, přemýšlela jsem, kdo
budou rodiče nových hrdinů. Ale zároveň jsem se bála, že příběh nebude
originální, a po Táboře polokrevných se moje obava ještě zvýšila. Samozřejmě
tam bylo něco nového, kromě táborníků se objevila i vstřícnost bohů (nebo aspoň
do jisté míry). Ale na místě, kde si Annabeth musela vystačit se svou
chytrostí, Grover s touhou jít za svými sny a Percy, který se učil být
vůdce, se objevily tři dokonalé postavy, které všechno uměly a všechno znaly.
U Piper se objevila schopnost, kterou oplývají jen někteří z jejích
sourozenců, Leo měl nadání, které se objevuje jen jednou za několik století, a
Jason, který si nic nepamatuje, je neskutečně silný polobůh se zbraní, se
kterou umí až moc dobře zacházet.
V místech, kde jsem měla možnost vidět Percyho
dospívání, nabírání zkušeností a získávání dovedností, se zčista jasna objevili
vůdce, génius a kráska a všechno, co bylo potřeba, už uměli.
Mezi Percym a Annabeth bylo skutečné kamarádství, navzájem
si věřili a pomáhali, což se sice zde dělo taky, ale mě to přišlo tak nějak
vynucené. Vždyť Jason je vzal sebou na výpravu, jenom protože si myslel, že
když se spolu dostali do tábora, měli by spolu i pokračovat.
Nejsympatičtější z nich mi přišel Leo, měl svůj vlastní
způsob, jak se vyrovnat s minulostí, a jeho občasná žárlivost určitě
nezapadala do dokonalého charakteru těchto postav. Tam, kde si jeho kamarádi
nevěděli rady, vždycky vymyslel něco, jak se z toho dostat. Podle mě by on
měl být vůdcem výpravy. Byl tak trochu geniální, protože dokázal sestavit úplně
cokoliv. Bez něj by se ostatní nikam nedostali a oproti tomu byli Jason a Piper
nahraditelní. I když bez Leova nadání by se kniha taky obešla.
Jen z pár věcí, které mě na Proroctví zaujaly, bylo
objevování Jasonovi minulosti. I když jsem brzy zjistila, kdo vlastně je,
zajímalo mě spíš, odkud pochází, a jak je to vůbec možné.
Bylo zajímavé se vrátit do Tábora s jinými hrdiny,
kteří se seznamují s těmi, které už znám z předchozí série, ale
zároveň poznávat i další polobohy, bohy a jejich příběhy. Objevili se zde nové
nestvůry (i když jiné než je známe) a starý nepřítel.
Kdybych měla porovnat Zloděje
blesku a Proroctví, nejde si
nevšimnout, jak se styl psaní změnil. Lze si v příběhu všimnout více
náznaků na pozdější události, jednotlivé scény jsou více promyšlené. Ale i když
se kultura přestěhovala z Řecka do Říma, nemyslím si, že příběhy Percyho a
Jasona budou tolik odlišné, což mě dost mrzí. Percyho série byl v této době
něco nového, ale tuším, že po pěti knihách u jednoho autora to pomalu přestává
být novinka. Bylo to určitě zajímavé čtení a v sérii budu pokračovat, ale
jestli si budu chtít Bohy Olympu někdy přečíst znova, pořádně se nad tím
zamyslím.
Hodnocení: 3/5
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství
Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat