Jmenuji se Percy Jackson… Blíží se mé šestnácté narozeniny. V Táboře polokrevných však nechystáme oslavy, nýbrž výpravu do války. A místo blahopřání jsem si vyslechl dávné temné proroctví, které mi všichni tak dlouho tajili. Bitva, která může znamenat konec světa, začne docela nevinně, když mi přistane na kapotě auta bájný kůň Pegas…Ukáže se konečně, kdo stojí na straně dobra a kdo se přidal k vládci temnot? Kdo válku nepřežije a kdo z ní vyjde jako hrdina?
Zápas o zachování civilizace začíná!
I když byla invaze skrz labyrint do Tábora polokrevných
odvrácena, nepřítel nezůstává dlouho oslaben. Nebylo to tak velké vítězství,
jak si mysleli a teď se musí všichni bohové, polobohové, satyrové, dryády a
jiná stvoření, které si nepřejí nadvládu Titánů, bránit a bojovat ze všech sil.
A to, že mají nepřátelé několikanásobnou převahu a útočí ze všech stran, zrovna
moc nepomáhá.
Konečně jsem se dostala až k poslednímu dílu této
série, na který jsem se velmi těšila. Na rozdíl od těch ostatních, se autor v této
knize zabýval hlavně vztahy a oddaností mezi táborníky. Jejich povahou i
pocity. V pátém díle Percyho se objevilo hodně bojů a taktik, jak si
nejlépe s protivníky poradit, ale i meších problémů, které dokázaly snadno
zničit naději na vítězství. To všechno by se samozřejmě neobešlo bez ztrát a
zrad, které doprovázely tuto sérii od samého začátku.
Seznámení s novými bohy i pověstmi zde také nechybělo. Byly
objasněny poslední záhady, které se v knize občas vyskytly, a k tomu jsem
poznala další hrdiny, kteří si vybudovali svůj vlastní příběh.
Už od třetí knihy jsem přemýšlela, jakou roli v tom
všem hraje Rachel a konečně jsem se to zde dozvěděla. Bylo fajn mezi hlavní
hrdiny zařadit i obyčejné smrtelníky (no, nebo možná ne tak úplně obyčejné).
Percy se konečně dostal ke čtení velkého proroctví, které se
nakonec vyplnilo, tak překvapivě, že tentokrát jsem to vůbec nečekala. Nemám
ráda, když konec odhadnu a už dopředu předpokládám, co se stane, ale tady mi to
skoro nevadilo. I když byl můj předpoklad správný, cesta k němu se
odehrávala úplně jinak než jsem si myslela. Po tom, co řekla Rachel Percymu, jsem
myslela, že to bude zasahovat až do „druhé série“ – Bohové Olympu, protože má
tuším čtyři díly a Nicovi je dvanáct, takže…
Ale PŠT. Abych to tu nevykecala. Jak už jsem řekla, vážně mě
to překvapilo, jak se všechno odehrálo, a co vlastně znamenala Rachelina slova.
Úplný konec byl taky zajímavý, hlavně potom, co Percy dostal nabídku, která se
neodmítá.
Jsem hrozně ráda, že se autor rozhodl psát další knížky na
toto téma, sice s jinými hlavními hrdiny, ale tito taky úplně nezmizí.
Určitě si nenechám ujít další příběhy polokrevných, i když si myslím, že
Percyho už to nepřekoná.
Hodnocení: 4/5
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat