Ztracený Percy Jackson se
vrací zpět! Ztratil však paměť a neví, kdo je, odkud přišel a jaké je jeho
poslání. Z hlubokého spánku se probudil u vlčice Lupy, která jej poslala do
Tábora Jupiter, římské obdoby Tábora polokrevných. Všichni kolem ho považují za
syna boha Neptuna, římského boha moří. Společně se dvěma členy tábora je vyslán
na Aljašku. Podaří se jim osvobodit boha smrti Thanata, kterého uvěznili obři?
Jaké další nebezpečí čeká Percyho, kterému se během cesty začíná vracet paměť?
Stejně jako ostatní knížky od tohoto autora, byla tahle
čtivá, plná akce a překvapení. Měla svou zápletku a hrdiny, kterým jsem mohla
fandit. Ale i když se v příběhu objevili dva noví hrdinové, pro mě byl
favorit pořád jen Percy. Byla jsem hrozně ráda, že se vrátil, což dělá tuto
knížku mnohem zábavnější a napínavější než tu předchozí.
Útočiště římským polobohů, Tábor Jupiter, byl zvláštní svými
stavbami, ale i obyvateli. Bavilo mě porovnávat okolí s Táborem polokrevných
a každý z Táborů měl něco výjimečného nebo lepšího, co neměl ten druhý. Jupiter
se mi zdál mnohem propracovanější a představovala jsem si ho několikanásobně
větší, nejspíš kvůli toho, že mezi smrtelníky tam nežili pouze polobohové.
Jedna ze tří hlavních postav v této knize je Frank,
který byl po tom, co se k němu přihlásil božský rodič, vybrán, aby se stal
vůdcem výpravy. Jako společníky si vybere svou nejlepší kamarádku Hazel a
Percyho. Každý z nich znovu se svým vlastním tajemstvím a mocí. Bylo pro
mě dost zvláštní, že hrdina vlastně není jenom Percy, ale hned další dva.
Čekala jsem, že všechno vyřeší, když to bude potřeba, ale najednou se tam
nacpal některý s těch dvou a předběhl ho, a to se vsadím, že Percy by něco
vymyslel. Ale ať se zachovali sebelíp, po „první série“ se špatně zvyká na něco
jiného, takže asi budu pořád doufat, že právě syn Poseidona bude ten nejlepší.
Na cestě za Gigantem v zemi za bohy, potkali účastníci
výpravy mnoho dalších bytostí, ať už přátel nebo nepřátel z řecké a římské
mytologie. Hodně jsem si oblíbila jejich novou kamarádku Ellu s fotografickou
pamětí. Jen si myslím, že to trochu autor přehnal s tou výjimečností
hlavních postav, alespoň tedy u Franka, který se mi z trojice zamlouval
nejméně. Mohl být jednoduše jenom skvělý bojovník a ne se zaplést do jiné
kultury mimo Řím a Řecko.
„Už teď její vojska pochodují na jih. O
svátku Fortuny se probudí a polobohové padnou jako – jako –„
„Jako naše ceny na tržišti!“ navrhla Stheno.
―
Zvedl tác a Stheno se ocitla tváří v tvář
vlastnímu umaštěnému odrazu.
„Medúza!“ zaječela.
-str . 17
I když se styl psaní změnil, ať už k lepšímu či
horšímu, musím uznat, že jedno zůstalo stejné, u příběhu se nikdy nenudíte. Ani
u předchozího dílu, kde jsem měla kvůli absenci oblíbených postav nějaké výtky,
nemůžu říct, že by mě kniha nezaujala nebo jsem se do ní nezačetla.
Hrozně se mi líbila bitva na konci knihy i důsledky, které s sebou
přinesla. Stejně tak i konec, který zůstal otevřený a nepřipouští nic jiného
než okamžité čtení dalšího dílu. Opravdu se těším, jak se to všechno vyvine, a
co se bude dít na dalších stránkách.
Hodnocení: 4/5
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat