Luca Vero, mladík zaslíbený
církvi od svých jedenácti let, je náhle kvůli své zvídavosti prohlášen za
kacíře. Je odveden před cizince, který mu místo aby ho nechal popravit, nabídne
práci. Má cestovat po Evropě a soudit křesťany, kteří nekonají svou povinnost.
Jako první se vydává do
kláštera v Lucretili, kde jeptišky údajně posedl sám Ďábel nebo jsou
jejich vize a rány na těle, které si po probuzení vůbec nepamatují, důsledkem
hrůzného čarodějnictví. Abatyše Isolda, která je také dcerou bývalého panovníka
Lucretile a sestrou nynějšího, se ocitla v klášteře jen z přání svého
otce. Vše nasvědčuje tomu, že jeptišky poskytlo šílenství v době, kdy
přišla Isolda a stala se představenou kláštera.
Trvalo značně dlouho, než jsem
se k této knize dostala, protože jsem si jí všimla přibližně před rokem. A
pak se objevila za dobrou cenu a navíc jako poslední kousek v daném
knihkupectví, takže ji nešlo nekoupit.
Osobně jsem si pod názvem knihy
představovala něco jiného, tedy ne, tak úplně, ale děj se odebíral trochu jinou
cestou, než jsem čekala. Což jsem ale zjistila až v polovině příběhu.
Určitě to bylo zajímavé a pohodové čtení, ale příběh jsem měla za fantasy
s méně náboženstvím. Anotace zněla moc dobře, a i když je tam křesťanství
zmíněno, nejspíš jsem si přála, aby to nebylo hlavní náplní děje. Takže jsem
měla trochu problém s tím, že se postavy nerozhodovaly samy za sebe.
Mezi hlavní hrdiny této knihy
patřila Isolda, která si přes to všechno, co přežila, zachovala svou důstojnost
a Ishraq, její věrná společnice, která ji následovala i do nepříjemných a
nebezpečných situací a vždy byla připravena svou kamarádku bránit. Isolda si
svou budoucnost vždy představovala ve své domě, aby se mohla starat o lid a
vlastnit pozemky. Tak ji to vždy otec sliboval, ale v den své smrti si
toto rozhodnutí rozmyslel. Isoldin bratr jí sdělil, že otcova poslední vůle je,
aby se provdala za postaršího muže, který není milý, příjemný ani laskavý, ale
je ochotný si ji vzít i s malým věnem, nebo složila slib a stala se
abatyší. Brzy zjišťuje, že rozhodnutí není tak těžké, jak si myslela,
s radostí se vydává mezi jeptišky.
Freize, Lukův společník, líný
kuchař, u kterého jsem často zapomínala, že je mu pouhých dvacet let, a který
se vždy snaží pomoct nevinným. Jeho vtípky i povaha vždy mile obohatily příběh.
A nakonec Luca, jako vyšetřovatel plní
své slovo dané Řádu a snaží se najít pravé viníky. Jeho inteligence a vzhled
byly často zdrojem pomluv ve vesnici v níž vyrůstal, jelikož se narodil
pouhým sedlákům.
Ale i přesto, že měla každá postava svůj
příběh, nijak zvlášť mě neoslovily. Kromě samotného Freize, mi jejich povahy
přišly dost podobné a nevýrazné. Jen výjimečně se našly části, kdy se některá
z postav opravdu projevila a já mohla s jistotou říct, že tohle by ty
ostatní neudělaly.
Mezi knihy, které běžně čtu, sice
historické romány nepatří, ale ráda svou knihovnu obohatím trochou historie.
Potom když se najde alespoň trocha času a já nemám v plánu nic jiného na
čtení, si ráda přečtu něco nového. Já myslím, že je vlastně jedno, pod jaký
žánr kniha spadá. Aby zaujala, o to se musí postarat styl psaní a originalita
příběhu autora či autorky.
Dva incidenty, které naplňují knihu, mi
poskytly alespoň částečný náhled do patnáctého století a já si tak mohla udělat
vlastní obrázek o tamějším životě a situaci.
Ještě bych zmínila obálku, která mě
nejspíš (nejsem si úplně jistá) k této knize přitáhla. A koho taky ne?
Vypadá opravdu pěkně a jsem ráda, že mi něco takového zdobí můj pokoj.
Hodnocení: 3/5
Žádné komentáře:
Okomentovat