Jackson nedávno zjistil, že umí cestovat časem. Pověděl to
jen svému kamarádovi, který je tak trochu šílenec do vědy, takže mu nedělalo
moc velký problém mu uvěřit. Provádí různé pokusy, zjišťují zda může Jackson
něco změnit nebo se dozvědět nějaké důležité informace. Když je v minulosti,
může se kdykoliv vrátit na svou základnu, do svého času. Když se ale jednoho
dne ocitne ve smrtelném nebezpečí, znenadání uvízne dva roky v minulosti, nezná
se se svým nejlepším kamarádem, nepotkal se se svou přítelkyní. Nemůže se
dostat zpátky do svého času a náhle zjišťuje hrozivé informace o své rodině.
Tohle bylo moje první cestování časem, takže bohužel nemám s čím
srovnávat, ale jako prostředek k navedení do této části sci-fi nebo
fantasy posloužila tato kniha dobře. Ze začátku jsem ale byla dost zmatená a
několik desítek stránek se děj dost vlekl. Nevěděla jsem, co se vlastně bude dít,
a i když jsem nic neočekávala, pořád jsem obracela stránky v naději, že se
to konečně rozjede. A to přišlo asi až v jedné třetině knihy, což si
myslím, že je docela pozdě.
Ale na tom, že pořádný děj začal trochu později, bylo i něco
dobrého, například postavy dostaly prostor, abych si o nich mohla udělat
dostatečný obrázek a seznámit se s jejich vlastnostmi. Jackson se teprve učil
využívat svoje cestování, takže jsem si udělala dostatečnou představu, jak to
vlastně celé funguje. Často jsem ale uvažovala nad tím, zda jsou to ty typické dokonalé
postavy bez jediné špatné vlastnosti, které jenom zachraňují svět. Našly by se
části, u kterých by mě to ani nenapadlo, ale jinde se mi nedařilo myslet na nic
jiného. Takže jsem občas měla takové smíšené pocity a pořádně nevěděla, co si o
knize myslet.
Postupně jsem zjišťovala pravdu o rodině postavy, což mi
vyhovovalo, protože jsem měla dostatek času o tom popřemýšlet a dojít k vlastnímu
závěru, i když výjimečně byly často mylné. Ale dělat si vlastní bláznivé závěry,
je mnohdy to, co mě u průměrných knížek baví nejvíc. Možná by mě děj více
bavil, kdyby Jackson neuvízl o dva roky v minulosti, ale třeba o dvacet
nebo sto let. Prostředí by tak bylo zcela neznámé a musel by se v první řadě
vyřešit problém, jak přežít. Dva roky podle mě bylo příliš jednoduché, měl kde
bydlet, všichni se k němu chovali normálně, protože pouze nahradil své
staré já, a všechno bylo nějakou dobu úplně v pořádku, jelikož jen hrál
sám sebe jako sedmnáctiletého, nikomu nepřišlo nic divné.
Dobré bylo, že se dlouhou dobu nevědělo, kdo vlastně stojí
na straně dobra, a kdo chce zničit svět, protože každá strana měla vlastní
pravidla i způsoby, jak si poradit s těmi druhými. A ani jedno nebylo
nějak výrazně nápomocné straně, která se snažila svět zachránit.
Avšak našly se i části, u kterých jsem se zasmála, výhradně
ve dvou případech, i když u toho druhého si nepamatuji, kde přesně byla.
„Možná je ožralej,“ řekl někdo. „Mám mu vylít na hlavu další kbelík?“
„Ne, to je prasečí chřipka. Na beton,“ odpověděl jiný hlas.
---
„Jacksone? Stalo se ti něco?“ zeptala se malá holčička.
Vstal jsem ze sklápěcího lehátka a div jsem nenacouval do bazénu. „É…
Co je za rok?
Všechny děti se zahihňaly a jedno odpovědělo: „2009. Jo, je na mol.“
-
str. 218
Určitě časem vyhledám další knihy s cestováním v čase a
nejdříve to bude druhý díl této série, i když možná jenom proto, abych ji měla
dočtenou a ne, že to bylo takové super čtení. Jako oddechová knížka, u které se
nemusí přemýšlet, se ale hodí skvěle.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství
Fragment.
Žádné komentáře:
Okomentovat