pondělí 15. prosince 2014

Hunger games - Aréna smrti: Suzanne Collins

Anotace:
Vítězství znamená slávu a bohatství. Prohra znamená jistou smrt. Hladové hry začínají… Dokázali byste přežít v divočině, když se všichni snaží o to, abyste nespatřili další úsvit? V troskách země, kdysi známé jako Severní Amerika, se rozkládá Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou a udržuje si jejich poslušnost tím, že je nutí, aby každý rok vysílaly jednoho chlapce a jednu dívku ve věku mezi dvanácti a osmnácti lety jako účastníky Hladových her – boje na život a na smrt živě přenášeného televizí. Šestnáctiletá Katniss Everdeenová, která bydlí sama se svou matkou a mladší sestrou, považuje účast ve hrách za rozsudek smrti, když se nabízí jako dobrovolnice, aby nahradila svou sestru, jejíž jméno bylo vylosováno pro letošní ročník. Katniss se ale už v minulosti ocitla na pokraji smrti – a je odbornicí na přežití. Aniž by chtěla, stává se soutěžící. Má-li však vyhrát, musí učinit řadu rozhodnutí, která staví přežití proti lidskosti a život proti lásce. Uznávaná spisovatelka Suzanne Collinsová, autorka Underworld Chronicles z žebříčku bestsellerů New York Times, představuje napínavé i filozofické, dobrodružné i romantické dílo zasazené do budoucnosti se zneklidňujícími paralelami k naší současnosti.


Tuhle knihu jsem se rozhodla přečíst právě díky stejnojmennému filmu, který byl vydán v roce 2012. Podle ohlasů jsem od ní čekala více, než od samotného filmu, ale nakonec musím říct, že mé očekávání naplněno nebylo.
To hlavní, co mě na Hunger Games zaujalo, byl příběh. Prostředí stylu antiutopie dokážu hltat nespočetně, bezmoc proti systému, marná snaha o odpor, boj na život a na smrt. Vyprávěno z pohledu hlavní postavy Katniss, mladé hrdinky, která se ne přímo dobrovolně stane zásadní postavičkou nejen v hladových hrách, ale v něčem větším, o čemž ještě ani pořádně nemá tušení. Ne sice tak úplně originální, ale pěkně zpracovaný příběh vybízející k zamyšlení. Kniha se celkově čte dobře, je napínavá a přiznávám, že jsem ji častokrát měla problém odložit. Ale přesto mi styl autorčina vyprávění nijak k srdci nepřirostl, to nadšení, které jsem očekávala, se nakonec nedostavilo.
K tomu, aby se bohatí lidé bavili sledováním, jak se skupina teenagerů snaží vzájemně brutálně pozabíjet, musí asi každá společnost dojít zvláštní cestou. Zaráží mě, že za všechny ty roky, co hladové hry probíhaly, to vypadá, že nikdo z bohatého Kapitolu neměl pocit, že organizované zabíjení dětí je špatné. Teď to trochu zveličuji, v knize samozřejmě určitě není prozrazeno všechno, a nakonec je prací systému, aby se o protestech nikdy nikdo nedozvěděl. Ale sebrat pár dětí, které jdou na téměř jistou smrt, a udělat tak z nich všemi milované celebrity, kterým lidé fandí a sázejí na ně? Takoví normální Kapitolané tedy nevypadají, že by moc rozumu pobrali. Tady mi vyvstává otázka, jestli už je Kapitol prostě takto vychován, nebo i je drží v šachu zatím neznámými prostředky. Nejspíš od obojího trochu.
Ze samotné Katniss mám trochu rozporuplné pocity. Ve své podstatě se snaží o jediné – chránit své milované. Miluje je tak, že by pro ně udělala cokoli. Což taky udělala, když se místo své sestry přihlásila zemřít. Ze stylu vyprávění mě ale občas přepadne pocit, jakoby byla bez citu, prostě dělá, co musí. Takový robot. Ale co možná člověku zbývá, když ví, že může být zabit před očima milionů lidí, ale není nikdo, kdo by ho zachránil?
A Peeta a Hurikán? Hurikán, její pevný bod doma, ve dvanáctém kraji, versus Peeta, který se jí stal oporou a potřebou při agresivním boji o holý život? Nedokážu soudit, jestli se za takových podmínek vůbec člověk může doopravdy zamilovat. Ale něco je určitě bude poutat navždy. Musím říct, že na svůj věk to holka nemá jednoduché. Zvlášť, když si sama myslí, že žádnému z nich nedokáže dát ten typ lásky, co by mohli očekávat – zázemí, jednou možná rodinu.

Podtrženo sečteno, ještě je tu spousta věcí, které je třeba se dozvědět, a které očekávám, že budou podrobněji rozebrány v dalších dílech. Příběh pokračuje a jsem zvědavá, co bude dál.

Žádné komentáře:

Okomentovat