sobota 27. prosince 2014

Kořist: Andrew Fukuda

Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi? Gen a jeho lidští přátelé prchají nocí. Gena však nepronásledují jen krvežízniví lovci, ale i vzpomínky na dívku Záři, která zůstala v Ústavu pro studium glupanů. Klidným ho nenechávají ani probouzející se city k lidské dívce Sisy. Na svém útěku se dostanou až do lidské komunity žijící na tajném místě vysoko v horách. Když si začnou myslet, že jsou konečně v bezpečí, události naberou nečekaný směr. Gen poznává, že nový svět, který objevili, je možná stejně zlý jako svět, který opustili. Nepřátelé se najednou valí ze všech stran. Genovi a Sisy začíná být jasné, že nemají nic než jeden druhého. Pokud se nestanou kořistí… Druhý díl strhující trilogie od Andrewa Fukudy.

Putování v nelítostném světě pokračuje a ukazuje nám nová místa. Po tom, co se glupanům povedlo na konci prvního dílu uniknout, se nyní plaví po řece do země zaslíbené.
Nečekala jsem, že se druhý díl vyrovná tomu prvnímu, ale opravdu to tak bylo. Místy bylo pokračování dokonce lepší, ale na druhou stranu mi to občas logicky nesedělo. Objevilo se zde více zvratů a neočekávaných odhalení. Kdybych se ale nad knihou více zamyslela, nebylo by až tolik těžké uhodnout, co bude následovat.
První věc, které jsem si všimla, bylo, že jediná, kdo umí bojovat, je Sisy. Když na ně zaútočili, byla to právě ona, kdo se jako jediný nějak bránil a kdo úder vrátil. Ostatní se buď dohadovali nebo schovávali nebo byli autorem ignorováni, až to působilo, že stojí na místě na hledí do blba. Samozřejmě vím, že v akčních scénách se nelze soustředit na všechny. Ale když je někdo přímo uprostřed, jako například Gen na začátku knihy, a i když je kniha psána v ich-formě, myslím, že by tam nějaká snaha o zapojení být mohla (alespoň u hlavní postavy). Později jsem se na to však přestala soustředit a užívala si to, co bylo napsané a ne to, co by se mělo dít kolem. Postupem času/příběhu mi připadalo, že vedlejší postavy byly mírně zanedbávány a nedostaly tak dost prostoru, abych je mohla pořádně poznat.
Akce v této knize není málo a mezi nimi se hlásí hádanky, na které je potřeba najít odpovědi.
Když však hrdinové dorazili do země zaslíbené (zní tyto dvě slova tak naivně jenom mně nebo to byl jejich účel?), nebylo těžké uhodnout, že něco nehraje. Sice jsem nepřišla na ten pravý důvod, ale bylo zvláštní, že se všichni tolik usmívali. A to už vím, že v knížkách platí, že když se někdo moc směje nebo jenom usmívá, je vždycky podezřelý. A tentokrát to platilo znovu.
Dozvěděla jsem se však, odkud se upíři vůbec vzali, což v mnoha knihách spolu se všemi evolučními věcmi obvykle chybí.
Rozdíl mezi tímto a předchozím dílem z hlediska vzhledového je ten, že kapitoly jsou o něco kratší. V Honu se objevily pouze čtyři nebo pět částí, tady však bylo hezky uspořádaných a přehledných čtyřicet pět kapitol. Avšak stejné zůstává to, že obálka dílu je velmi podařená.

Po shrnutí bych ještě jednou zopakovala, že se kniha dostala na stejnou úroveň jako předchozí díl, někdy možná o malinko klesl. Avšak jsem si jistá, že příběhem to není, jelikož tohle je něco nového a u originálních děl nejsou zápory nikdy způsobené dějem.

Hodnocení: 3/5

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Žádné komentáře:

Okomentovat