Kronika Kambionů - Smrtící pouto: Jaime Reed

Jsou záhadní, přitažliví a nebezpeční... Kambioni.

Samaře začíná škola. I s Calebovou pomocí pro ni stále není jednoduché ovládnout svého démona. Navíc se o ni začne zajímat nejpřitažlivější kluk ze školy, Malik. Pouto z minulosti, které ji k němu váže, by mohlo zničit ji i Caleba. Začíná bojovat sama se sebou.
Každá válka přináší utrpení, a pokud se Samaře podaří uspět, nebude to zadarmo. Jediné špatné rozhodnutí a může přijít o všechno. Zejména, když Malik není tím, kým se zdá být.

Tuto knihu jsem si bohužel měla možnost přečíst až po roce od prvního dílu. Což způsobilo, že jsem plno věcí zapomněla. Avšak nebylo těžké si je připomenout, tolik se toho zase nestalo. No, i když několik prvních stránek jsem nestačila zírat. Ani nemůžu uvěřit, že jsem zapomněla i ten konec, který jsem v recenzi tolik vychvalovala.

Je sice pravda, že první díl přináší něco nového, ale zase se tolik neliší od jiných knih. Tím mám na mysli pár, kde jeden z dvojice je nadpřirozená bytost a ten druhý se tomu tajemství snaží celý příběh přijít na kloub. Takových už tady bylo hodně, takže to je jeden z důvodů, proč se mi o něco víc než Osudová přitažlivost libí Smrtící pouto. Taky mi přišla o něco méně zdlouhavá, i když tohoto aspektu se u této série asi nezbavím. Ale na druhou stranu měla více akce, i když i tohle bylo na moje poměry jaksi málo. To by dokázala vyvážit jen jedna věc a tou je, že bych si opravdu musela oblíbit postavy. Sice mi vyloženě nelezly na nervy, ale o oblibě se taky mluvit nedá.

Nová postava Tobias je hlavní zápletkou tohoto dílu a musím říct, že celkem vydařenou. Jeho osobnost je hezky vykreslená, občas se dozvíme něco z jeho minulosti a autorka nutí čtenáře mu porozumět. Z mého pohledu má nejlépe povedený charakter z postav vůbec. Dokonce ani u Samary – hlavní postavy, z jejíhož pohledu je příběh vypravován v ich-formě – nejsou její vlastnosti tak propracované jako u Tobiase.

Caleb je naopak v tomto díle vedlejší postavou, autorka se ho téměř na začátku zbavila a zařídila, aby se znovu objevil až na konci knihy. Tenhle fakt občas nabádá přiklánět  se k rozhodnutí Lilith a už tolik nestát za přesvědčením Samary. Já osobně jsem Lilith nepodporovala, ale rozhodně by byl vývoj příběhu v takovém případě zajímavější. A jak jsem zjistila, ‚tu zajímavost‘ si autorka schovala do dalšího dílu.

Konec mě dost překvapil, ale hlavně z toho důvodu, že končil tak otevřeně. Vzhledem k Osudové přitažlivosti jsem čekala něco uzavřenějšího, protože i tam se všechno nakonec vyřešilo a pokračování si vzalo pouze Lilith.

Zavěr Kronik si nejspíš přečtu, ale hlavním důvodem bude, že nechci mít v knihovně neúplnou série.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Hodnocení: 4/5