úterý 5. května 2015

Bohové Olympu - Krev polobohů: Rick Riordan

Sedm polobohů včele s Percym čeká poslední a nejtěžší boj. Giganti, obludní pomocníci bohyně Gaiy, jsou připraveni zničit hrdiny z Velkého proroctví a s nimi i celý svět.
Tábor polokrevných je obklíčen římskými jednotkami a hordami nestvůr. Nutně potřebuje pomoc, ale ta je až na druhém konci světa. Obří socha Athény Parthenonské by mohla válku mezi Řeky a Římany zastavit a polokrevné usmířit. Míří ale kamenný kolos na správné místo, a hlavně, bude tam včas? Zbývá jen pár dnů. Pomstychtivá matka země Gaia se probírá z dlouhého spánku a k probuzení jí chybí jediné - krev dvou polobohů, krev Olympu!

Poslední část obsahuje spoilery!
Tak jsem konečně došla až na konec už druhé série tohoto autora. Uznávám, že stejně jako všechny další knihy, i tahle je skrz naskrz přeplněná akcí. Z toho důvodu nikdy nenudí.
Také jsem se dočkala kapitol Nika, které jsem postrádala už od chvíle, kdy jsem dočetla Bitvu o Labyrint. Na druhou stranu mě zklamalo, že jsem nenašla žádné kapitoly Annabeth a Percyho. A protože postava, jejíž jménem je nadepsána kapitola, obvykle odvrátí nějakou katastrofu, moje nejoblíbenější dvojice tady působila dost zbytečně. Když už se v kapitolách objevili, většinou se dostali do maléru, ze kterého jim musel pomáhat někdo jiný. Avšak o dvě knihy dřív (nebo i o jednu) by to byli právě oni, kdo by si poradili se situací, z níž není cesta ven.
Konečně se taky osvětlil příběh Reyny, na kterou jsem několikrát myslela během série. Nebyla to sice hlavní postava celé výpravy, ale nakonec přece jenom záviselo skoro všechno na ní. Už ani tak ne na sedmi bozích, ale právě na bezpečném návratu bývalé římské prétorky.
Stejně jako Percy s Annabeth ani Frank s Hazel neměli tolik prostoru. Vlasně možná ještě méně. Nepamatuji si, že by v této knize udělali něco opravdu důležitého. Je mi to dost líto, protože podle mě byli mnohem zajímavější než Jason s Piper, kteří byli hrdiny tohoto příběhu.
Nejspíš ale nebudu jediná, kdo prohlásí, že konec byl trochu uspěchaný. Ne že by mi tam vyloženě něco chybělo, ale tohle bylo vyvrcholení série.Schylovalo se k němu víc než tisíc stránek v předchozích čtyřech dílech, čekala jsem něco opravdu pořádného.
Stejně jako u předchozí série mě stejně nejvíce nadchnul čtvrtý díl.

Obsahuje spoilery!!!
Ze začátku jsem se dost vyděsila, že by měl někdo ze sedmičky zemřít. Chvíli jsem přemýšlela o tom, že by to mohla být Hazel, vždyť ona přece už má být mrtvá. Ale čím jsem se dostávala dál, tím mi připadala ta volba jasnější. Nemohl to být nikdo ze šesti zbývajících, protože potom by pro toho druhého neměla kniha šťastný konec a to není zrovna autorův styl. Navíc, pokud se nikdo nedostal ke Kalypsó podruhé jako živý, proč by nemohl jako mrtvý?
Přesto mě mrzí, že se tohle stalo. Lea jsem si vážně oblíbila, přála jsem mu to, ale ne tahle. Vážně vyloženě nesnáším vstávání z mrtvých (pokud na tom není založen celý příběh a tento není).
Už od Proroctví se všichni strachovali dne, kdy se Matka Země probudí. Ten den měl nastat konec světa. Všichni neustále opakovali, že pokud k tomu dojde, nemají šanci na záchranu.
A co se stane potom? Gaia povstane a její skutečná síla nedosahuje ani poloviny jejího ega a namyšlenosti. Armáda byla připravena zaútočit a bránit svou zem, ale nakonec byla Matka Země poražena třemi dospívajícími polobohy. Všichni opakovali, že jakmile se probudí, ani samotní bohové proti ní nic nezmůžou. A jak by mohli, vždyť se sami ani neukázali v bitvě?
Nejspíš to nebude jeden z konců, které budu vychvalovat ostatním.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Hodnocení: 4/5

Žádné komentáře:

Okomentovat