neděle 10. května 2015

Volání krve: Nancy Gideon

Vztah s Maxem nepřestává policistce Charlotte Caissieové komplikovat život. Zpočátku to vypadá, že jí jeho nadpřirozené schopnosti pomohou v pátrání po pachateli tajemných únosů. Ale jen do chvíle, kdy se jednou z obětí stane dcera jeho úhlavního nepřítele. Dokáže Max překonat dávné křivdy a pomoci ženě, kterou miluje nebo dá přednost své rodině a klanu vlkodlaků? Touží být spolu, ale jeho rozhodnutí je může navždy rozdělit.

Míchání žánrů dohromady se mi nikdy nezdál jako příliš dobrý nápad. Protože pak to není ani jedno z toho a obvykle se to ani zdaleka nemůže rovnat povedenějším kouskům z jednoho nebo druhého žánru.
Přesto je tahle jedna z těch povedenějších. I přes smíchání fantasy a detektivky dohromady by se dalo říct, že jsem si knihu užila. Trvala mi sice přečíst trochu déle než jiné, ale to je jen malý detail.
Některá místa byla opravdu dobře napsaná a promyšlená, zábavná a strhující, ale pak se objevila jiná, přes která jsem se těžko dostávala. Příběh toho hodně nakousává, věci, kterými se budou zabývat následující díly, ale nijak by neuškodilo, kdyby vysvětlily už tady. Ve skutečnosti se celou dobu řešil jen jeden problém.
Zároveň se ale hlavní postavy Max a Cee Cee potřebovali vypořádat se svou minulostí. S věcmi, které jsou v některých kapitolách jen zmíněny, ale i tak jde snadno pochopit, co se vlastně stalo.
Avšak jako hlavní představitelé knihy se příliš nepřemohli. Chápu, že Cee Cee nebyla zvyklá na vztahy, ale přesto se mohla vyjadřovat trochu jinak vzhledem k partnerovi. Její nálady a občasné chování si na něm nemusela vybíjet. Občas mi připadalo, že ho akorát zatěžuje, otravuje nebo využívá. A Max se vždycky vrátil, jako by na ni bylo opravdu něco speciálního, ale nic takového jsem v celé knize nenašla. Ale ani on se nevykreslil zrovna nejlépe. V některých částech to bylo zajímavé, ale jindy se nijak moc nelišil od ostatních mužů z jiných knížek. Zajímala mě však jeho minulost a vlastně celé to jeho postavení ve společnosti, ale ne, když byl sám se svými myšlenkami. Líbilo se mi poznávat vedlejší postavy a dělat si na ně vlastní názor, který se ne vždy shodoval s názorem hlavních postav. S jedním jeho názorem jsem ale souhlasila. Víc než s kterýmkoliv jiným.

Dvěma z nich se v rukou zableskly nože, ale ten třetí držel revolver. Nůž je přijatelná zbraň, určená pro boj zblízka a osobně. Max však neměl rád střelné zbraně, nenáviděl krutost, s jakou dovolovaly i slabochovi vzít druhému člověku život. Na pistoli není nic férového. Žádná čest.
-str. 224/225


Když jsem se do této knihy pouštěla, příliš jsem nevěděla, o čem vlastně je, byl to takový experiment. Nemůžu říct, že by se úplně zdařil, ale taky to nebyl žádný propadák. Po dalších dílech jednou sáhnu, ale spíše ze zvědavosti, než aby musela mít sérii přečtenou.

Hodnocení: 3/5

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment.

Žádné komentáře:

Okomentovat